Za okny klubovny je ještě denní světlo, je deštivé odpoledne provázené studeným větrem. Pár okamžiků a bude třináctá hodina a sní započne Sviští družinová výprava. Do klubovny vchází jako první bráška Klíšťák a za ním Lukáš. Za nedlouho přicházejí Zlatíčko, Čokíno a Plamínek.
A ještě je zde náš Golem.
Společný tábor Amazonek a Dvojky.
Společný tábor Amazonek a Dvojky, začínal jako puťák Dvojky, a to osmého dne měsíce Hromu, roku 2007. Dvojka odjela vlakem do města Sušice, aby tam prožila dobré i krušné chvilky svého putování. Nejen že jsme si v Sušici zahráli pár dobrých městských her, ale navštívily jsme taky hrad Kašperk, což byla vskutku zajímavá cesta.
V klubovně Sušických skautů, jsme taky šily naše dobové obleky, které nás provázeli po celý tábor. Byla zde zahájena celotáborová hra, ROBIN HOOD, z dílny bratra Fedry.
Naše družiny si zvolili své názvy a vymysleli své pokřiky. Je zde družina Babina Húúda a jeho zbrojníci, Rytíři rozpadlého stolu a Vidláci.
Krušné chvilky nám ukázali i ne dobrou stránku lidstva.
Ze Sušice se přesouváme autobusem do Volyně. Sice tu nepobýváme tak dlouho jako v Sušici, ale i zde vidíme nejrůznější památky a zajímavosti.
Další naše cesta vede, taky busem, do města Písku. Co zde naše zřítelnice zhlédli ?
Muzeum, vodní elektrárnu, pískové stavby na nábřeží řeky, nejstarší most a další libůstky.
Z Písku putujeme pěšky až téměř na tábořiště. Blížící se tma nás přivedla do kouta přírody podobající se divočině. Budujeme naše ležení a pak se pouštíme do pozdní večeře.
Ráno nás, všechny budí sluníčko a zpěv ptáků. Balíme, snídáme a odcházíme směr Podolský most, klenoucí se nad Orlickou přehradou. Nedaleko něho leží naše tábořiště a nedaleko jsou vesnice Olešná a Podolí.
Na tábořiště přicházíme krátce po poledni. Jakoby z nás veškerá únava opadla, zabydlujeme stany a obhlížíme tábořiště. Budeme zde žít i s Amazonkami celých čtrnáct dní.
Teď je zapotřebí udělat pár věcí, které nám zpříjemní pobyt. Buduje se umývárna na ledovém Túňkovém potoce a schody k ní, sauna u břehu jezera, upravuje se kuchyně, staví se týpko a tak podobně. Každý kdo může, tak pracuje. Koupání v Orlíku je nám odměnou.
Den zakončujeme společným nástupem, tedy Dvojka a Amazonky.
Horký den nás čeká, sluníčko už od rána vypaluje cejch nám všem.
Dopoledne stavíme bránu, dokončujeme saunu, a schody k umývárce. Dopoledne i s hrou uteklo jako voda, a odpolední koupání v Orlíku je vítáno. Vždyť na sluníčku je asi okolo 50 stupňů a ve stanech jistě více. Pak na nás čekala další etapa naší celotáborovky „ BOJ O HJRAD “.
Opět horký den, dopoledne jsme dokončily bránu, více se chodíme koupat, cvičíme boj s mečem a další etapa nás přenesla do doby Robina Hooda. Ke konci dne připravujeme táborák, scénky s dobovým obsahem a pak když už je noc a tma přišli Bílé tváře. Noční to hra.
Horko a horko, sluníčko si neoddychne a přikládá pod svůj kotel. I my přikládáme pod táborová kamna, máme totiž službu. A i při tom se dají vyrábět luky, šípy a zkoušet jejich vlastnosti. Mnoho luků skončilo coby palivo v kamnech, než byl vyroben ten, který vydržel střílet a neprasknout.
Je potřeba taky opravit hráz v umývárce, protéká více než je třeba. Po poledním klidu koupání, lukostřelecká soutěž a nakonec koupání v Tůňkách na ledovém potoce.
Ve dvě hodiny ráno přišla velká bouřka, hodinku se nás snažila odplavit z louky, to se jí však nepovedlo. Dokonale však vypláchla tábor, Tůňkový potok se změnil v říčku a vzal sebou i umývárku. Tu bylo potřeba dopoledne opravit.
Vstáváme do vlahého dne, ani horko ani zima. Dopoledne se pracuje za pravé peníze.
Zítra si totiž půjdeme za vydělané peníze koupit jídlo na část dne.
Také sušíme vše mokré po noční bouřce. Odpoledne máme další etapovou hru „ Podkopávání hradeb “, úkolem družin podkopat se pod kládu – která představuje hradby a pod ní prolézt na druhou stranu kde na ní čeká buď brk, pergamen nebo inkoust. Záleží na dohodě, co si družina odnese. Téměř všichni po této etapě vítáme koupání v Orlíku. Po večeři máme Dodovu akademii, povídání při ohni, noční pohádka a pak spaní.
A tak nám okolo páté hodiny ranní přišla další bouřka, tentokrát nebyla tak silná a brzy skončila.
Vstáváme, do vlahého rána, které se pozvolna s přibývajícím časem měnil v horký den.
Dnes jdeme do Podolí nakoupit jídlo za peníze včera vydělané. Někdo nakoupil sladkosti a někdo nakoupil opravdu jídlo. Záleželo na každém.
Vracíme se krátce po poledni a družiny začínají kopat jámy pro Setonův hrnec, shánějí listí a kameny pro vaření. Před vložením kuřat do hrnců si je každý upravil dle své chuti.
Poté se zabalily do alobalu a vložily se do Setnova hrnce, na rozpálené kameny pokryté listím. Vše se zasypalo hlínou a po hodince se vše zalilo vodou. Po další hodince se kuřata upečená i vařená z hrnce vykopali a snědli. Byli príma.
Večer je pyrotechnikus a rétorikus. Na svou noční pouť odcházejí starší skauti.
Dnešním ránem odjeli amazonky na výlet do Písku, vrátí se až večer. Dopoledne trochu pracujeme pro tábor, dřevo, voda, úklid a vše co je potřeba. Po poledním klidu je na řadě naše oblíbená hra „ Dostaň se do svého stanu “. Sluníčko dává o sobě vědět a tak je na řadě koupání v Orlíku a pak k večeru Balistikum, a Dendrologum. Další etapa celotáborovky na sebe nenechala dlouho čekat, „ Boj v jeskyni “ byl její název. A ten kdo tam byl ví jak se těžko ohání mečem v úzkém prostoru kamenných stěn.
Dopoledne z nás téměř všichni byli oslepeni záhadnou září, jednalo se samozřejmě o hru na způsob Trifidů, jen vyvolení byli uzdraveni a o své nemocné se museli určitý čas postarat a nebylo to občas jednoduché.
Potom naše družiny vyrábějí loďky a taky kopou novou odpadovou jámu. Ta stará již dosloužila.
Oběd a polední klid. To jsou dvě vítané věci. Kdo chce spí a kdo nechce ( 99 % ), dělá vše co uzná za vhodné.
Koupání je i dnes na pořadu, vždyť je nutné vyzkoušet vyrobené loďky a zajistit body pro svou družinu. V Orlíku plavou skvěle a v ledovém Túňkovém potoce se teprve ukázalo jak se jejich stavba povedla. Robin Hood je již netrpělivý a tak se vyzbrojeni v obleky a s meči utkáváme v další etapě hry, znaveni usedáme do taverny kterou nám uchystali naše sestry.
Nedělní vstávání je o hodinku déle, hlavní náplní dne je výroba táboráku na večer a provázení rodičů po táboře a okolí, je totiž taky návštěvní den. Jednotlivé družiny taky vyrábějí rohože z loubků nebo ze silnější dýhy. Některé jsou povedené a ty ostatní jsou taky dobré.
Táborový oheň v podobě přesýpacích hodin byl vítaným ukončením dne.
Počasí se mnění, už nebývá tak horko a to je pro nás pro všechny dobré. Dnešní velkou akcí je dřevorubecká soutěž. A tak se tahají klády z určených míst v lese a pak se jen už řeže a seká. Každý z nás se něčemu přiučil. A kdo byl hotov, začal tvořit časomíru, ať už přesýpací hodiny nebo sluneční či vodní. A u vody taky zůstaneme, ono zchlazení ve vlnách ledového Tůňkového potoka je taky velkým dobrodružstvím a odvahou, voda je opravdu ledová, má asi jen 10 stupňů Celsia. Večer se něco stalo. Zmizeli rádci družin, lépe řečeno byli uneseni. A jejich družiny je museli vybojovat. Řež to byla velkolepá, meče se blyštěli a ryk bojovníků zněl do dáli.
Avšak rádci byli vysvobozeni.
Skoro po celý tábor jsme cvičily s meči a zkoušeli bojovat. Dnes nadešel čas vše zúročit v aréně. V ní se utkal téměř každý s každým. Mnoho mečů bylo při tom MEČOVÁNÍ zničeno.
Každá družina potom získala určitý počet zasloužených bodů.
Následující honbu za dřevěným ježkem provází občasný déšť a vítr. Ježek nebyl chycen a tak se všichni přemisťujeme do svých stanů, prší až do večerních hodin. Před západem slunce již jsme v sedácích a pomocí HT lezeme na mohutnou borovici.
Vítr a oblačno nás provází od samého rána, i dnes se našel den, kdy máme službu v kuchyni.
A i tak dopoledne tvoříme, jsou takzvané rukodělky, maluje se jak na papír tak na kůru a kameny, vyrábí se kvedlačky a vyřezávají se ze dřeva koule, kolečka a mnoho dalších věcí. Po svačině je na programu další etapa hry a naším úkolem je zachránit Marianu ze spárů šerifa z Nottinghamu. Boj by lítý a zdlouhavý, sice se bojovalo papírovými míčky, ale abychom se dostali do hradu museli jsme rozluštit šifru a při tom se bránit. Po vstupu do hradu naším úkolem bylo odrazit šerifovy vojáky a osvobodit Marianu. To se nám povedlo až po dvou hodinách. Odpoledne na nás čekali opět rukodělné práce a činnosti, jako třeba lanová lávka s HT, SOS akce a jiné. Večer se jdeme po tomto náročném dnu vykoupat do Orlíka.
Dnešní ráno nám přineslo překvapení, šli jsme se místo klasické rozcvičky koupat, sice to vypadalo strašně, ale kupodivu byla voda v Orlíku teplá a když na pláž dopadli sluneční paprsky bylo to fajn.
Oběd, vlastně jen polévku si vaříme na ohništích, která jsou od nás vzdálená 150 cm. Okolo ohniště je tento kruh a my musíme vařit z této vzdálenosti, přikládat, míchat, ochutnávat a to vše z této jeden a půl metrové vzdálenosti. Občas to nebylo jednoduché, ale šlo to. Po obědě hrajeme s Amazonkami oblíbenou hru Boj o vlajky. Taky slušná řežba a ti co včera nebo ráno nemohli z jakých koliv důvodů chodit nebo běhat, byli jakoby zázrakem uzdraveni a snažily se ochránit svou vlajku a vybojovat soupeřovu.
Poslední den tábora před odjezdem. Dnes je hlavně důležité připravit táborák a sehrát poslední významnou etapu v celotáborovce. A to platí jak pro Dvojku tak pro Amazonky. Odpoledne je určeno pro balení batožin a úklid tábořiště. K večeru poslední koupání v Orlíku a následuje poslední táborový oheň. Všichni zpíváme Červená se line záře a po rozhoření táboráku je vyhlášení výsledků celotáborovek, jak u Dvojky tak i u Amazonek. Pak už zaznívají kytary a zpívá se až do okamžiku kdy pro jen nás vystoupila skupina historického šermu.
Tradiční hostina ( žranice ) na závěr tábora je velmi vítána a brzo snězena.
Poslední ráno na táboře, vstává se v sedm hodin, hned po rozcvičce se začíná balit a uklízet, v deset tu má být autobus. Nejvíce práce mají Amazonky se sbalením kuchyně a s jejím úklidem, je potřeba všechno nádobí umýt, veškeré police vyčistit a připravit polňačku k předání novým skautům kteří přijedou po nás.
I na nás ostatní čekala práce, uklidit dřevník, kruh okolo táborového ohně, sbalit síť na přehazovanou a spousta dalších věcí. V deset nakládáme věci do autobusu a nasedáme, v Příbrami jsme přesně v jedenáct dopoledne. Sestry a bratři vystupují, vítají se s rodiči a loučí se svými spolutáborníky.
Tábor Dvojky a Amazonek u Olešné a Podolí na Orlické přehradě skončil.
Velké Poděkování patří sestrám z vedení Amazonek za dobré zajištění chodu zázemí tábora – kuchyně, doprava potravin, zdravotní zázemí, úklid a další drobnosti, které většinou jsou přehlédnuty.
Golemovi, Dodovi, Veverkovi, Štístkovi, Fedrovi patří Dík za kompletní a dobrý program pro Dvojku a i za organizaci putování v prvním týdnu tábora.
I přes drobné potíže a občas špatné počasí se Všem podařilo utvořit pohodový a dobrý letní tábor pro mladší sestry a bratry.
První den
Pršelo a tak jsme zůstali na lavičce před klubovnou.Když ještě víc pršelo tak přišel Golém tak otevřel nám klubovnu.Hned jsme si s Plamínkem ubytovali. Když přišli ostatní tak jsme odevzdali otisky.Golém nám dal průkaz agenta. Potom jsme slezli s lanem z patra dolů.Golém tam asi půl hodiny visel ale hned po něm tam byl Klobouček.Když jsme zalezli do spacáku tak nám Golém řekl hororovou pohádku.
Druhý den
Probudili jsme se v klubovně hned jsme si zabalili batoh.Potom jsme běželi koupit jídlo a potom jsme běželi na nádraží.Nemohli jsme jet protože přišel klobouček pozdě a tak jsme si šli uvařit oběd ke klubovně 4.chlapeckého oddílu.Když jsme přišli na nádraží tak jsme čekali na vlak.Pak když přijel tak jsme nastoupili.Vystoupili v Rejkovicích.Jak jsme se schovali v boudě tak začalo pršet.Když přestalo pršet tak jsme hráli na demonstranty a měli jsme zabít ředitele NFK.Pak jsme slezli most jak jsme ho slezli tak začalo pršet.Tak jsme se schovali pod most.Když přestalo pršet tak jsme šli na Plešivec hned jak jsme přišli ke srubu tak jsme se šli zabydlet.Hned potom jsme si šli uvařit večeři.Měli jsme kuřecí křídla.Jak jsme snědli večeři tak jsme si šli zahrát hru nech vybouchnout budovu do povětří hrálo se s ručníkem a se šátkem.Potom jsme měli večerní rozcvičku.Pak jsme šli spát.
Třetí den
Probudili jsme se pozdě.Měli jsme běhací rozcvičku a snídani jsme měli v trávě.K obědu jsme měli špagety s kečupem.Hned po oběde jsme si šli zabalit. Když jsme si zabalili tak jsme šli na vyhlídku.Pak jsme slezli trochu níž a tam jsme lezli nahoru po skále.Pak jsme si odpočinuli a šli jsme na nádraží.Jak jsme sešli dolů.tak mi dal Golém čokoládu a také mě polili vodou.Jak jsme dorazili na nádraží v Příbrami tak jsme dostali zpátky svojí identitu.
Kolečka ve stroji času se dala do pohybu.
Kolem nás zářili barvy, vál svěží vítr, čas se vydal na zpátek do Doby ledové.
Každý z Dvojky sledoval tu podívanou.
Cvak cvak a stroj se zastavil. Zastavil se ve vědecké stanici Gatagéwa.
Za jejímiž okny byla Doba ledová.
A i když byla za okny Doba ledová, ve stanici bylo příjemně. Sice není jasné jak je na stanici udržováno životní prostředí, ale to je v tuto chvíli jedno. Dostat se mimo stanici bylo možno jen Strojem času a ještě v ochranném oděvu.
Nejsou tu žádné vchody ani průlezy, pouze holé stěny s okny.
Jen nás tu celkem sedm : Štístko, Pikolka, Ohýnek, Slimáček, Čokíno, Monokles a Golem.
Tato vědecká stanice má také svoje jméno GATAGÉWA. A byla postavena v místě budoucího města Prahy. Stanice je vybavená standardním vybavením.
Pro náš krátký třídenní pobyt zcela postačující.
Takže po přicestování do Gatagéwi nastalo ubytování, rozložení věcí a uložení našich poživatin na patřičná místa. Část z nich byla námi ještě téhož večera zkonzumována.
Večerní program byl ve znamení tréninku na zítřejší možný lov Mamutů. Každý mohl vyzkoušet své schopnosti při virtuálním lovu Mamutů. Zpočátku vítězili Mamuti. Občas někoho z nás připleskly k zemi svým chobotem nebo ho zašlápli.
Po pár kolech virtuálního lovu se, ale karta obrátila k našemu vítězství.
Před večerkou je menší přednáška o Vlkodlacích v Době ledové.
Zvlášť našim Vlčatům imponovala - inu příbuzní.
Je ráno a elektronický hlas nás tahá z vyhřátých pelíšků, a jak se záhy ukázalo tak snídani si musíme zasloužit. Každý si musí ulovit : máslo, marmeládu, čaj, jablko, chleba nebo rohlík.
Pokud se dařilo a byl v lovu úspěšný tak mohl své přebytky vyměnit za jiné poživatiny.
Přiblížila se desátá hodina dopolední a sní čas opustit pomocí stroje času Gatagéwu a tak navštívit skutečnou Dobu ledovou. Je možnost dostat se ven ze stanice. Předem si oblékáme ochranný oděv, to abychom nezanechali v této době nějakou stopu nebo virus a tak podobně.
Stroj času opět zavrčel, všude se objevily obrazce barev a svěží vánek nám cuchal naše kadeře. Cvak cvak a vystupujeme na malou planinku. Všude samá kleč, sem tam nějaký ten strom.
Ve vzduchu a v dálce létají Pterodaktilové nebo jim podobná havěť. V dálce jsou vidět hory budoucí Brdy a na jedné části něco co se podobá i lesu. Jdeme již pěknou chvilku, občas se zem pod námi rozhoupe a občas jdeme po ledu. Záhy máme možnost vidět opravdové Mamuty, velcí to sloni a chlupatí - víc než Orangutani. Zrovna se krmily nějakým listím, nás ani nezaregistrovali. Máme možnost je pozorovat z menší vzdálenosti než co byste kamenem dohodily, lov se odkládá na neurčito..
Čas pro pozorování Mamutů vypršel, musíme se vrátit do Gatagéwy. Jdeme na předem smluvené místo a tam na nás již čeká náš Stroj času. Jsme zpět ve stanici a jak se záhy ukázalo bratr Pikolka ztratil venku nebo kde svou čepici. Část dějin země se tím pozměnila. Moderní materiál z něhož byla čepice vyrobena se vylouhoval do spodních vod a i takovéto malé množství stačilo k tomu aby se vývoj Megakomára bodsaj, změnil v mutaci na současnou otravnou velikost.
Pikolka byl smutný ze ztráty čepice a my z toho že současní komáři se nedají pouštět a ochočit. Inu přišli jsme o dalšího domácího mazlíčka.
Je poslední večer na stanici. K večeři máme plody z místní rýže a paryby. I cvičení na ohebnost našich schránek byla vítaným zpestřením večera.
Nakonec přišla debata na téma : Mohl Vlkodlak být vegetariánem ?
Neúprosné ráno nám dává znamení že je čas vstát, nasnídat se zabalit si, poklidit a vyčkat na Stroj času který nás dopravil do současnosti. Každý si odnášíme zážitky, které nám nikdo a nikdy nevezme, je na nás jak je zužitkujeme - zda je předáme dál, nebo na ně zapomeneme.
Toto byla 609. Výprava druhého chlapeckého oddílu DVOJKA z Příbrami do skautské klubovny v Praze, ze střediska GATAGÉWA. Výprava se uskutečnila ve dnech 26 - 28.1. 2007. Cílem bylo hlavně navštívit výstavu MAMUTI konanou v Národním muzeu. Samozřejmě jsme prošli i kus Prahy a nenechali jsme si ujít i Staroměstský orloj.
Výprava se zdařila a povedla. Jaká bude ta další to už záleží jen a jen na nás.
Šestistá jedenáctá oddílová akce Dvojky, byla ve znamení LOUČENÍ S KLUBOVNOU NA DĚKANSTVÍ, ve staré Příbrami. V klubovně sídlilo 1. středisko Junáka Hiawatha přibližně od roku 1992. Děkanství je druhá nejstarší budova ve městě. Tedy metrové zdi, stálá hradní vlhkost a trochu zimno i v létě. Avšak ekonomický výdělečný válec římskokatolické církve řekl dost ! A teď budete platit tržní nájem za dvě místnůstky a energie za celou budovu. Město nabídlo školní třídy a tak nám nezbývá než po letech zvelebování klubovny se začít stěhovat do školních tříd.
Výprava začíná v 17 hodin, jako první přichází do ještě Naší klubovny Plamínek a za ním v postupně ostatní. Je zde již zmíněný Plamínek dál pak Klíšťák, Krtek, Štístko, Klobouček, Kristián, Pikolka, Monokles, Čokíno, Dodo, Fedra a Golem.
Po přivítání nastává velká akce. Úkolem všech je odsádrovat klubovnu. V týdnu se vyráběli figurky ze sádry a tu nebo tam zbyla sádra či její stopa. Po této očistě vybalujeme svačinu, při ní posloucháme výklad co nás čeká a nemine.
Svačina je spapána a naším dalším úkolem je vyndat všechny součástky ke stroji času a i kusy plánku a tento plán slepit.
Je zde velké množství koleček, kolečka sestavujeme tak aby se začala točit.
Vše je hotovo. Nyní nastal čas na vydělání dalších peněz pro naše družiny, nejen za hry, ale i za to kdo má kompletní výbavičku nebo za podobné věci. Finanční rozdíl mezi družinami se opět změnil.
Při jedné činnosti zaznělo :
„Já jsem se Štístkem“ ( Kristián )
„Já taky“ ( Plamínek )
„A jé je, to jsem to chytnul“ ( Štístko )
Vyndáváme si své deníky a zapisujeme si místa kde jsou schovány části zprávy, kterou máme dát dohromady. Přesné určení si musíme zaplatit v dražbě. Bylo zajímavé jak se družiny přebíjeli částkami, často se taky stalo že přebíjeli sami sebe.
Po dražbě na které se získali doplňující informace se odebíráme do města a hledáme ukryté zprávy. Ovšem není to jednoduché, musíme se chránit před druhou družinou a taky před pronásledovateli.
Za necelé dvě hodiny je po všem, neúspěšnějšími hledači byla družina Štístka, našli sedm zpráv z osmi. Následuje složení a vyluštění zpráv. Neznámý muž – cestovatel v čase – potřebuje nutně plánek stroje času a součástky. To vše si vyzvedne na určeném místě, jenom mu to tam teď v noci musíme ještě donést. A tak se jde. Problém nastal po příchodu na místo určení, plánek sice máme, ale součástky zůstaly v klubovně. Ten CESTOVATEL NEBUDE MÍT asi RADOST.
Je čas jít spát, mírně přestavíme nábytek a alou do hajan.
Každé ráno má svá pravidla. Pokud před budíčkem vstanou Vlčata a vzbudí tím ostatní bratry, tak je budíček dřív. Vždy se povede vstávat dřív než je v plánu. Tentokrát se vstávalo místo v deset už v půl deváté. Inu Vlče neunavíš. A tak šli Vlčata s Golemem nakupovat snídani. Skauti s tlumeným bručením zatím dali klubovnu do pořádku a připravily čaj k snídani. Ta byla vítaným osvěžením mysli i těla.
Naším dopoledním programem byla návštěva hornického muzea a shlédnutí masopustního reje v podání Bohutínských hasičů.
Potom se odebíráme do lesoparku u Baníku. Největší zábavou a posléze i vědeckým experimentem bylo testování odstředivé síly na zdejším kolotoči.
Oběd vaříme na místním letitém ohništi, které používají zdejší lidé. Opět po družinách.
Vaříme polévku a potom opékáme chléb.
Zdejší krajina je stvořená k mnoha hrám. Jednou z nich je třeba hra na MAŠINKY : dvě družiny utvoří mašinky a po vyznačené trase se pronásledují. Jejich úkolem je vždy odtrhnout druhé mašince vagónek a přidat si ho ke své, pak se role vymění.
Zpátky jdeme v odpoledních hodinách přes Litavku a to po lávce z klády. Jak už bývá zvykem tak cestou hrajeme hry a tak.
V klubovně máme svačinu a po ní je nainstalována WEB KAMERA. Každý si vybral téma a na kameru musí o něm povídat. Pak si všichni prohlížíme výsledné záběry. Je zajímavé sledovat naše chování a jednání když nás někdo natočí kamerou.
Trochou historie se začínáme zabývat v okamžiku kdy je klubovní stůl uklizen a připraven na oddílové kroniky z let 1946 až po současnost. Listujeme, čteme zápisy a pak vše zase uklízíme do oddílového archivu Dvojky.
A jde se opět ven a ta na hřiště za nemocnicí, tam hrajeme pár akčních her s míčem.
Začíná se stmívat, vracíme se do klubovny a tam je již tma, okna zalepená a světlo nesvítí. Nastává tmavá večeře. Vše po tmě. Napřed přípitek a pakl již jídlo začíná na tácech kolovat.
A koluje do doby dokud není snězeno. Pak přicházejí na řadu zákusky.
Večer ještě není u konce a tak si pouštíme video z letního tábora Dvojky na Vystrkově a to z roku 2005. Po videu opět předěláváme klubovnu na spaní a večerka je zde.
Je nedělní ráno, ráno poslední na této výpravě. Po snídani odcházíme do bližšího okolí Příbrami a kousek za ní, tam nacvičujeme trochu něco ze zdravovědy, přenášení raněných terénem a přes potok, velmi široký se strmými břehy. Těžko říct kdo na tom byl lépe jestli záchranáři nebo zranění. Avšak důležité je že skutečnému zranění nedošlo.
Na hřišti potom hrajeme pár her a následuje oběd v klubovně. Pak úklid, zabalení batožin a odchod na zimní stadion bruslit. Každému se dařilo i nedařilo, každý se však pobavil.
Výprava skončila a sní i další možnost přespat v klubovně na Děkanství, jak pro nás tak i pro jiné skautské oddíly.
Příští výprava Dvojky povede do města Tábora. Je to už mnoho let co jsme tam byli naposled.
Ivančena 2007, je název cesty pětice skautů z Příbramska na skautský památník v Beskydech.
Pod Lysou horou se nachází hřeben, který se jmenuje Ivančena. Ivančena je taky kamenná mohyla, její stavba byla započata v roce 1946. A to na počest památky skautů, kteří zahynuli na sklonku druhé světové války.
Rok co rok vozí skauti a trempové kameny ze svých domovů na mohylu. I letos se zde sešlo mnoho bratrů a sester, aby si připomněli toto výročí.
Z Příbrami nás odjíždí pět, a také s námi jede pět kamenů z našich bydlišť. Jet na Ivančenu neznamená jenom dovézt kámen na mohylu, ale i drobný program je vždy připraven. I letos tomu tak bylo. Po příjezdu do Hranic na Moravě a po ubytování v Domečku, odcházíme na tradiční zmrzlinový pohár, do Archy. Chtěli jsme taky navštívit Zbrašovské Aragonitové jeskyně, jenomže jsme se opozdily o jednu celou hodinu. Zavřeli nám před nosem. A tak odcházíme na prohlídku Hranické propasti, jedná se o nejhlubší propast ve střední Evropě. Cestu zpět do Hranic volíme po naučné přírodovědné stezce.
Sobota ráno a čas na odjezd vlakem do Frýdlantu pod Ostravicí, cestou se setkáváme s dalšími účastníky, i oni vezou své kameny na mohylu pod Lysou horou.
Počasí nám všem přeje, je slunečno a modrá obloha, prostě fajn, po polovině cestě se krátce zastavujeme u pramene horské vody. Drobné občerstvení a jdeme dál. K mohyle přicházíme předpolednem. Je zde již spousta skautského národa, ukládáme své kameny na mohylu a delší čas u ní setrváváme, využíváme taky možnosti darovat své skautské šátky a to ke 100 letům vzniku skautingu. V poledne probíhá vzpomínka na události roku 1945, zpívá se státní i skautská hymna a pak už odcházíme zpět do Frýdlantu nad Ostravicí na vlak, který nás odváží zpět do Hranic na Moravě.
Neděle je věnována cestě zpět do Příbrami. Ve vlaku z Prahy se potkáváme s Brdskou smečkou, o tomto víkendu byli s mnoha dalšími skauti oslavit 100 výročí vzniku skautingu.
A kdo byl na Ivančeně 2007 ? Bob, Zlatíčko, Pádlo, Ohýnek a L. H. Ježek.
Páteční odpoledne nás Vítá na vlakovém nádraží, zde se taky scházejí dva skautské oddíly, aby uskutečnily společnou výpravu do města Tábora. Jedná se o druhý chlapecký skautský oddíl a o osmý dívčí skautský oddíl. Sraz byl naplánován o půl hodiny dřív než je odjezd vlaku.
Pár minut před jeho příjezdem zakupuje sestra Bublina „lupeny“ a pak již čekáme na příjezd našeho spoje.
Supění železného oře se blížilo k nádraží a oblaka dýmu i páry na krátký čas zaclonily slunce na obloze. Se skřípěním brzd a odfouknutím lokomotivy vlak zastavil. Nasedáme, a jedeme až do města Písku. Železný oř několikrát popojel, poskočil, zadrncal a už vystupujeme v Písku.
Do příjezdu dalšího vlaku máme čas na pár her i na drobnou svačinu. Při příjezdu dalšího železného oře se ozvalo naše společné JÉÉ, na kolejích přistála supermoderní vlaková souprava. Další naše sborové JÉÉ, se ozvalo uvnitř vozu, a to tehdy když naši bratři a sestry objevily supermoderní WC, s pojízdnými dveřmi – otevírali se do oblouku. A těch tlačítek co tam bylo. Každé tlačítko se muselo vyzkoušet několikrát a řádně. Inu kdyby nezakročil pan průvodčí tak bychom tu latrinu snad vzali sebou na výpravu. Dalším velkým lákadlem byli tlačítka na otevírání a zavírání dveří. Každý si ho musel zkusit. A nepsanou soutěží se stal vždy okamžik, kdy pan průvodčí vystoupil na stanici, a ty dveře za ním zavřít a nechat ho tam. Vždy nás ale převezl, nastoupil zpátky jinými dveřmi. Další zastávka a další pokus.
Město Tábor nás Vítá již ponořené do odpoledního šera. Na nádraží se setkáváme se skautkami z Plzně, kteří mají stejnou cestu jako mi. Také budou na skautské základně u Lužnice.
Klubovny jsou u Lužnice a chvilku trvá, než se ubytujeme. Máme k dispozici dvě klubovny. První patří 6. chlapeckému oddílu Široko a ta druhá 1. chlapeckému oddílu. V té druhé budeme po celý víkend nocovat. V té první se bude odehrávat všechen denní i večerní program.
Večeře je prvním počinem na této výpravě. Každý jí to co si dovezl z domova. Následují hry, hádanky a zpívání při kytaře. A to vše až do okamžiku než uléháme do svých pelíšků.
Hvězdy na obloze září do tmy a my víme, že ranní východ slunce se již nezadržitelně blíží.
Sobota, budíček je pro všechny stejný, avšak pár z nás šlo o něco dříve nakoupit snídani a zatopit v kamnech, na kterých se bude vařit. Následná rozcvička před snídaní je nezbytná a v ledové vodě též. Chutná krmě zahnala poslední zbytky spánku a povídání co nás čeká dnešní den, se stalo velmi Vítaným.
Utváříme tři družiny, každá dostává hrací kartu a po vysvětlení pravidel se vydáváme do města Tábora. Naším úkolem je podle hrací karty nalézt domy a zapsat jejich adresu. Nejenže všichni procházíme město a hledáme domy, ale taky se můžeme dívat po památkách a i po jiných zajímavostech. Sice každá družina šla jiným směrem, občas se však potkáme, prohodíme pár slov a zase se jde dál. Na základnu se vracíme před vypršením daného času a s jistotou chutné obědové krmě.
Po obědě nadchází čas na odpočinek, každý si ho zaslouží. Odpoledne hrajeme Mety a další zajímavé hry. Na večer starší bratři a sestry jsou pověřeni úkolem obstarat ve městě pár věcí.
Mladší zatím navštívily přírodovědnou naučnou stezku vytvořenou Táborskými skauty.
Stezka seznamuje nejen se stromy, ale i s jejich využitím a i s mytologií stromů v dějinách lidstva.
Večer je připraven oheň a opékání buřtů na sebe nenechalo dlouho čekat. Na řadu přišli dvě noční hry. První z nich je schovávaná na vytyčeném území, druhou hrou je terénní Kimovka s bytostmi které mohou účastníky hry na pár okamžiků vyřadit ze hry.
Mezi těmito hry se zpívalo při kytaře, až nakonec mladší odešli do svých pelíšků a starší se zúčastnily drobné zdravovědy pro život.
I dnes zazářily hvězdy ne nebesích, i dnes nesli sny a klid do našich duší. Měsíc jim k tomu hrál na loutnu písně dálek z bájné země Nangílie. Kdo vstoupit do té země chce, musí jeho srdce a duše plout na jedné bárce s láskou a porozuměním.
Neděle 11.3. 2007
Sluneční záře naplnila údolí kolem, řeky Lužnice. Vstáváme, balíme, pak snídáme krmi pestrou i chutnou. Na to je třeba klubovny připraviti k předání a tak se smýčí, leští, vytírá a při tom oběd se vaří i smaží a peče. Pár her bylo sehráno, to aby se nikdo nenudil při té vší práci. Na vlastní oběd stoly vyneseni ven byli dobrým ubrusem potáhnuti a jídelním náčiní s krmí prostřeny.
Toť usedáme vůkol stolu a přáním Dobré chuti sobě se do jídla pouštíme.
Pár minut po krmi vydatné bereme na svá bedra batožinu a vydáváme se k přepřahací stanici na dostavník, jenž by nás vézt mněl ku městu Písku. I stalo se tak. My vsedli do dostavníku a za ržání ořů se na tu pouť vydali. Cesta uběhla ku podivu velmi bystře. V Písku toť městě vojenském i studentském se přes prašnou silnic k nádraží vydáváme. Tam na nás již čeká Oř železný, již páru pouští a koly popojíždí. Nasedáme tedy rychle a pak tryskem závodního Holuba ujíždíme do svého města Příbrami.
Výprava se vydařila, počasí přálo a vše se nám zdařilo.
Kdo pojede příště s námi?
